MM#36 Sebenaplňující proroctví

Představte si následující situaci. Jdete mezi lidi, které jste v životě neviděli. Nová práce, rodinná oslava babičky Vašeho partnera, přestup do jiného klubu, prodej výrobku nebo služby potenciálním zákazníkům. Jaké jsou Vaše pocity? Myslíte si, že to půjde dobře? Nebo máte pocit, že nemáte šanci udělat dobrý první dojem? Díky (nebo kvůli) sebenaplňujícímu proroctví se to, co od situace očekáváte, může stát velice silným ukazatelem toho, jak nakonec vše dopadne.

Mocné myšlenky

Mysl je velice neklidná. Neustále vyhodnocuje vjemy, které jí zprostředkovávají naše smysly, vzpomíná na to, jak hrozně jsme se ztrapnili, protože jsme ráno na poradě převrhli hrnek s kafem a těší se na to, až si večer po práci zapne PlayStation a odpočine si. Celý proces myšlení je proto neuvěřitelně chaotický a tudíž i složitý. Určitým způsobem podléhá všem vnějším vlivům a navíc se jednotlivé části mozku a úrovně myšlení– vědomé, nevědomé a podvědomé– ovlivňují navzájem. Je proto prakticky nemožné předpovědět, co konkrétně si budeme myslet byť jen za pár chvil. Naopak to ale funguje velice dobře. Na základě myšlenek není úplně složité předpovědět, jak se budeme chovat.

Vědomá vs. podvědomá mysl

Když mozek uzná za vhodné, nechá naše podvědomé myšlenky prosáknout
do našeho vědomí. Problém je v tom, že si většinou vůbec nejsme vědomi toho, že nám mozek něco podstrčil. Prostě si myslíme, že jsme na to přišli sami. Nebo máme neurčitý, intuitivní pocit. Občas si říkáme, že jde přímo o šestý smysl. Zároveň to ale funguje i naopak. Pokud na něco usilovně myslíme a ještě vůči této myšlence cítíme emoce, mozek vyhodnotí, že se vědomí už dlouho zabývá něčím, co je důležité. A tak podvědomí přejme tyto signály a začne pracovat na tom, aby byla celá situace vyřešena.

Golemův efekt

Podvědomí ale nedokáže určit, co je dobře nebo špatně. Ono prostě plní úkol a často také funkci… neužitečného idiota. To, když se strachujeme o to, jestli něco zvládneme a máme pocit, že je svěřený úkol nad naše síly a určitě to bude katastrofa. Nebo že nás lidé, se kterými se máme seznamovat, nepřijmou. Nebo nás budou přímo nesnášet. Nebo že náš projev bude trapný. Tím, že si něco myslíme, ovlivňujeme naše podvědomí, které následně ovlivňuje naše chování a také celou škálu dalších fyziologických reakcí,
na které nemáme vědomý vliv– například řeč těla a mimiku. Takže když prožíváme úzkost nebo strach, zaujímáme defenzivní postoj– dáme ruce i nohy křížem, schoulíme ramena, zabíráme co nejmenší prostor– což si druhý člověk může vysvětlit jako naši uzavřenost a nezájem o to se s ním bavit. Takže naše myšlenka vedla ke strachu, strach k řeči těla a řeč těla k výsledku, který jsme od začátku předpovídali.

Nejhorší na tom není to, že se nám nepovedla jedna sociální situace, ale to, že jsme dostali “důkaz”. Důkaz kvůli kterému se můžeme dále utvrzovat v tom, že bychom neměli potkávat nové lidi, protože se s námi nikdo nebude chtít bavit. Že bychom nikde neměli řečnit. Nebo se snažit samostatně plnit úkoly. A tím si následně uzavřeme spoustu příležitostí, které bychom jinak mohli získat.

Pygmalion efekt

Přesný opak Golemova efektu. Právě naše pozitivní očekávání způsobí to,
že dosáhneme výsledků, které si přejeme. Efekt se nazývá podle sochaře Pygmaliona ze starověké báje, který ztratil zájem o ženy, přinesl bohyni Venuši dary a pouze v myšlenkách si přál, aby mu byla dána žena, která je jí podobná. Pak se Pygmalion vrátil domů, políbil sochu, ta ožila a on si ji vzal za ženu. Zjevně šlo o jednodušší časy. Druhým názvem tohoto jevu je Rosenthal-Jacobson efekt, protože to bylo právě toto duo, které prokázalo, že když od žáků učitelé čekali lepší výsledky, protože jim bylo řečeno, že jde
o žáky nadané, tito žáci lepších výsledků nakonec dosáhli. Žáci přitom byli vybráni zcela náhodně a sami neměli nejmenší tušení, že jsou považováni
za nadané.

Stejně tak to funguje u všech ostatních situací. Pokud věříme sobě nebo ostatním, je mnohem pravděpodobnější, že věci půjdou tak, jak si představujeme. Jakmile totiž mozek zahltíme obavami, náš nervový systém toho moc dalšího neunese, nezvládne operativně reagovat na situaci a blíží se potenciální fiasko. Pokud ale uvěříme, že to, co nás čeká, zvládneme, naše smysly i hlava zůstanou otevřené celé situaci a my ji budeme s největší pravděpodobností schopni dotáhnout do úspěšného konce.

Horoskopy

Jedním z naprosto tragických, avšak dokonale ilustrativních příkladů sebenaplňujícího proroctví jsou horoskopy. Předpovědi budoucnosti a povahových rysů člověka vznikající na základě vzájemné pozice planet, měsíců a Slunce. A také předpověď kompatibility partnerů. Představte si, že se scházíte s protějškem, který po pátém rande řekne, že si sice skvěle rozumíte, ale že Vy jste blíženci a on/a je kozoroh a že takový vztah je stejně předem odsouzen k zániku. Takže představa toho, že váš vztah nemá cenu, vedla k tomu, že opravdu neměl cenu. Nevěšte hlavu, asi dobře pro Vás, že to tak dopadlo. :)

Jak mít štěstí?

V jednom experimentu vědci dokázali to, že lidé, kteří o sobě tvrdili, že jsou šťastlivci, našli nastrčené peníze mnohem častěji než lidé, kteří si o sobě mysleli, že štěstí nemají. Říká se, že mít štěstí znamená věřit tomu, že je člověk šťastlivec. Sebenaplňující proroctví nám ukazuje, že je to ve velké míře pravda. Štěstí je totiž dost často spíše schopnost vidět příležitosti než vyhrát
ve sportce.

Pokud se začnete kvůli pár negativním zkušenostem utvrzovat v tom, že nejste a ani nemůžete být dostatečně dobří, chytří, úspěšní nebo šťastní, Vaše mysl si najde způsob, jak to splnit a na štěstí můžete zapomenout. A pokud si budete myslet opak, časem začnete sklízet plody Vašeho pozitivního myšlení. Pozor ale na to, abyste nesklouzli k ezoterickým hrátkám, při kterých se budete opájet představami o bezpracných pečených holubech. Vaše přání, přemýšlení a množství úsilí musejí být zasazeny přinejmenším do fyzikálně splnitelného rámce. Nejspíš tento týden nezískáte tisíc platících zákazníků, když ještě nemáte produkt, službu ani nabídku. Čím větší cíl a čím rychleji ho chcete dosáhnout, tím větší úsilí budete muset vynaložit. Pygmalion efekt Vám může umožnit vidět příležitosti tam, kde je jiní nevidí, a také Vám může pomoct
v několika klíčových konverzacích.

Nic ale nebude pracovat ve Váš prospěch, dokud nezačnete pracovat Vy.

Závěr

Sebenaplňující proroctví ovlivňuje jak nás, tak naše okolí a lidi, se kterými přicházíme do styku. Navíc jsme všichni na jedné lodi. Nikdo se nerodí jako člověk, který bude mít v životě vždy štěstí, ani jako člověk, který ho nikdy mít nebude. Samozřejmě, že mají na začátku někteří lidé více štěstí než jiní. Třeba kolem sebe měli okolí, které v nich vidělo to lepší. A taky je možné, že jsou v našem životě situace, které prožíváme v bludném kruhu kvůli tomu, že jsme
v životě několik podobných situací opravdu nezvládli a teď se z nich nemůžeme vymotat. Ale kdo na začátku zvládá všechno dobře a ční nad ostatními celý život? Takových lidí je v celé generaci jen pár. Změna k lepšímu je nicméně možná. Pokud chcete alespoň trochu ovlivnit to, jak vidíte svět, zkuste to přes knihu od Carol Dweck: Nastavení mysli. Nechte si poslat její souhrn na mail.

Diskuze k článku